Tři kytice a troje boty

Všude „venku“ zuří bouře ohledně prezidentských voleb, lidi na sebe hází nenávistné vulgarismy, urážky, a výkřiky….. a proč? 

Proč se najednou všichni musí tolik začít nenávidět, z přátel se stávají nepřátelé, na Facebooku se ruší hromadně přátelství, lidi si nemohou přijít na jméno, někteří se zase bojí vůbec veřejně říct, koho volili…. Kde to jsme??? Kdo to jsme??? Tyhle otázky mi dnes tak trochu zavrtaly hlavou, ale hned jsem je zapudila. Vlastně se mi do toho nechtělo vůbec zabředat. Nač rozpitvávat špínu, kterou teď náš národ houfně šíří?

Možná proto se mi dnes zdál takový zvláštní sen, který mi možná něco říct měl, možná ne, ale moje myšlenky soustředil na to, co považuji v životě za důležité. A to je přátelství. Přátelé jsou kořením našeho života, mnohdy plní důležitější roli než členové rodiny, jsou tady pro nás, když je potřebujeme a nezáleží jim na tom, koho volíme. Respektují náš názor, ať už je politický, soukromý, anebo já nevím jaký. Ano, mohou s námi o tom polemizovat, ale nezačnou nás nenávidět. Na druhou stranu, proč to taky rozebírat, když o přátelství jako takovém toho bylo napsáno už mraky.

Ale ten sen, prostě mi nedá celý den na něj nemyslet, přestože by extrémně kratinký a téměř bezpříběhový. Byla jsem na nějakém vlakovém nádraží a postupně mě přišly přivítat tři kamarádky. Každá přinesla nádhernou kytici a krásné botky. U té jedné mě to nepřekvapilo, ta by se pro mě rozdala. U druhé jsem byla překvapena, ale nakonec jsem si uvědomila, že mi sama od sebe kdysi dříve nabídla pomoc a pomáhá dodnes. Když se situace opakovala i s tou třetí, tam jsem byla už hodně překvapená. Ale radost byla asi největší.

Křičela jsem na tu první, která už odcházela nádražním vestibulem: „Podívej! Já dostala ještě i třetí!“ A mávala jsem za ní šťastně všemi třemi kyticemi. Kde byly v tu chvíli ty boty, netuším. ….Sen skončil. To bylo všechno. Nicméně mě probudila právě ta radost, kterou jsem v tom snu prožívala. Radost z přátelství, radost z kamarádek, které chtějí udělat radost jen proto, že jste. Ne proto, že máte narozeniny, svátek, že je nějaká příležitost, čas loučení či přivítání, ale prostě jen tak pro vás, jako pro člověka.

Přemýšlím nad tím snem celý den, přemýšlím, kam vlastně zmizely ty botky, elegantní a krásné, na podpatcích…. A tak jsem si ten sen pochopila po svém. Přátelství je strašně důležité. Bez přátel je člověk tak nějak asi trochu sám a neúplný. A když píšu přátelství, tak myslím taková ta opravdová a ano, taková, o kterých bylo už napsáno hodně a může to znít jako klišé, může to znít naivně a já nevím jak. Kytice je vždycky známkou radosti, zvlášť když je daná od srdce. No a ty boty? Ty mi možná měly říct, že se člověk nemá v životě zastavovat, ani když přátele ztratí. Měl by pořád jít dál, protože lidi – přátelé do našich životů přicházejí a odcházejí a jen ti nejdůležitější zůstanou po celý život.

Od každého člověka, který nám do života přijde se něco učíme. Mně všechna moje přátelství dala do života hrozně moc. Ta přátelství mě vlastně částečně formovala do osobnosti, jakou jsem dnes. A možná je to proto, že jsem nikdy nezula žádné boty, ale šla v nich i když tlačily. A možná proto teď ty troje krásné botky byly s podpatky. Protože teď si konečně můžu dovolit procházet životem na podpatcích, aniž bych měla u toho hlavu v oblacích. No a sem tam si dám nejspíš i botasky, to dá rozum. :)

A tak mi v tom volebním chuchvalci připadá, že většina zoufalců je v hodně tvrdých a těsných botách. Že měli málo přátel na to, aby neztratili svou slušnost, důstojnost, rozum, moudrost a já nevím co všechno. A s klidem a současně protichůdně i vztekem o přátele přicházejí, aniž by udělali nějaký krok vpřed.

Dnes se mi ozvaly dvě ženy, nevím, jak to nazvat, nemůžu říct přímo přítelkyně. Na druhou stranu považuji za své přátele všechny lidi, kteří se ke mně chovají slušně. :) Jsem v jádru velmi přátelská bytost, jen když mi někdo ublíží, tak to je jiná. Ale chtěla jsem tím říct, že i lidi, které jsem v životě neviděla, dokáží dát člověku spoustu radosti a potěšení. Stačí pár milých slov a popravdě si to i docela užívám, protože se mi toto děje v posledních letech docela často. O to víc, si toho vážím.

A tak se mi ten dnešní den už od noci nese nějak v přátelském duchu a mně samotné je tak nějak dobře. Tak třeba dnes napište svým kamarádům a známým, zavolejte, dejte kytku, kupte boty….. vždyť zítra už k tomu nemusí být příležitost….

Paráda! Za výstřih mi stéká pořádný lok kafe, které šlo nějak vedle. Že by nějaké znamení? Asi že už mám končit. :)

Tak krásnou neděli…. Všem přátelům a i nepřátelům…. A basta. :)