Motivační šaty II, aneb když si na sebe upletete bič a on vás málo práská…

Pokračování původního článku "Motivační šaty" pro ty všechny, co chtěli vědět, jak to vlastně dopadlo.

23. 8. 2016

Zbývají necelé tři týdny do svatby. V době největší krize, hladu a chutí, jsem vytáhla šaty ze skříně a pověsila si je na oči. Pravda, kila by šla dolů rychleji, kdybych mohla přidat pohyb. Bohužel to nejde. A tak si vždycky jen u šatů povzdechnu, pohladím je a nabiju se tak další motivační energií. Tentokrát prostě musím.

Včera tady byla na návštěvě šťastná nevěstinka a donutila mě, abych si ty šaty oblékla. Poprvé, co jsem je měla na sobě, šly zapnout. Musela mi s tím pomoct, na zip nedosáhnu prostě z žádného úhlu. Vlastně ani nevím, jestli jsem z toho měla opravdovou radost. Asi bych měla, nebýt mého neúprosného zrcadla, které ještě nikdy neřeklo, že jsem ta nejkrásnější v zemi.

A tak jsem se zase ocitla v roli „mlha přede mnou, mlha za mnou“. Jak já ten pohled v zrcadle nesnáším. Dala jsem si nové botky a ani to nepomohlo. Uznala jsem, že je třeba ještě vydržet. Pokusila jsem se i sednout. Opatrně, abych nemusela ke švadleně na přešití zipu, který je velmi jemný. V poloze spolknutého půlmetrového pravítka jsem se bála otočit i hlavou.

Představa svatební hostiny mě dojala. Svíčková se šesti nehrozí, i když šest knedlíků jsem nepojala vůbec nikdy. Nejspíš bude problém pojmout cokoliv, aby krajka nezačala měnit tvary a hosté si mě nespletli se svatební zábavou. Mám hlad. Jdu omrknout lednici, ve které přesně vím, co tam je. Rajčata, paprika, okurky, mrkev, kedlubny a červená řepa... Pozítří se vrátí manžel a bude se ptát, co máme k jídlu. Zelenina prostě jídlo není.

24. 8. 2016

Po včerejší dávce zeleniny se cítím fajn. Chtěla jsem se potěšit a zkusit si nové boty. Zelenina je prevít. Buď jsem po ní přibrala, anebo mi přes noc někdo vyměnil boty. Nevlezla jsem do nich!!! Mé utrpení nabírá opět na obrátkách a já horečně přemýšlím, co si počnu. Ať to přebírám z jakékoliv strany, vypadá to, že tu svatbu přetrpím. Prý motivační šaty! Ještě k tomu teď přibyly motivační boty! S tím se tedy nepočítalo. Špagety aglio olio e peperoncino mi spravily náladu. Ostatně, jako vždy. Já vím, je v tom hodně sacharidů. Asi je potřebuju, jinak bych si je přece nevařila. A zítra jdu na nákup k řezníkům, fakt to bude chtít konečně kus masa. Muž bude spokojen, protože i u něj láska prochází žaludkem. Nastává čas doplnit živočišné bílkoviny.

27. 8. 2016

Trpím! Přišel den loučení se svobodou nastávajících novomanželů. Oslava skvělá a gulášek prostě „vyni“! Statečně jsem snědla jen část masa a zbytek podstrčila manželovi pod nos s bolavým srdcem a lživými slovy: „doraž to, já už nemůžu.“ Přece nebudu všem vysvětlovat, že držím motivační dietu, přestože mi bylo jasné, že to asi fakt neklapne. Naprosto bombastická hudba mi však dokonale vynahradila kulinářský zážitek. Přestala jsem trpět. Kvůli jídlu? Nejsem přece blbá. Asi teda.

1. 9. - 4. 9. 2016

Svatba se sice nezadržitelně blíží, ale nejdříve nás čekají milované Beskydy a naše letité stálé místečko u lesa. Další průšvih, protože uvolnění nervů, odpočívání, válení se na sluníčku, nic nedělání a dobré jídlo udělaly své. Dvě krásná kulatá kilečka jsem si převezla jako nechtěný suvenýr z dovolené. Posmutněla jsem. Motivace v háji, do svatby zbývá poslední týden. Šaty už jsem ani nezkusila, byť jsem nabraná kila hned zhubla. Nastal čas přiznat si pravdu, že jsem na sebe upletla bič, ale prostě nemožný, zázraky neumím, i když bych chtěla. Najednou vyvstala otázka, v čem já vlastně na tu svatbu půjdu! Napadlo mě, že mám ve skříni stále svůj lehoučký letní kostýmek z roku 2009. Model z módního salonu, v podstatě nepodléhající módě, vdávala jsem se v něm. „To nedáš“, zněl mi v hlavě zlý skřet. Seděl mi líp, než tehdy. Bylo rozhodnuto. Na svatbu půjdu ve svatebním. Nebudu se přece trápit v něčem, v čem vypadám jako bůčková roláda! Přece jen nezkazím krásným šatům reputaci.

10. 9. 2016

Den svatební. Všechno v pohodě, kostýmek nikde netáhnul, nikde nezlobil, jen ty zatracené motivační boty. Úmorné vedro udělalo své a boty jsem servala už cestou z radnice. Z dob pionýrských ctím heslo „Vždy připraven“ a tak jsem z kufru auta vytáhla pohodlné nazouváky. Dcera mě následovala. I sama nevěsta si chladila nohy ve fontánce tryskající z chodníku, už před obřadem. Svatba byla skvělá, sem tam jsem pomyslela na svoje nové šaty uschované ve skříni. Nevzdám to. Dokud je neobleču tak, že v nich budu spokojená. Nevzdám se těch šatů prostě ani za nic.

15. 9. 2016

Od sobotní svatby 2,5 kg dole. Nevím jak, svíčkovou jsem měla dvakrát! Taky řízečky, salátek, kuřátko, zase salátek…… Do mého svatebního kostýmku se všechno vlezlo! Vysvětlení je jediné. Tělo dostalo kulinářský šok, a tak mi chtělo udělat radost. A já ji mám. Mám skvělý důvod pokračovat v motivaci, kterou nehodlám pustit. Člověk by si měl dávat v životě nějaké motivace, které působí potěšení. Jen ten termín byl trošku šibeniční, a tak jsem si ho prostě posunula na neurčito. Otevřela jsem skříň a s láskou pohladila šaty. Řekla jsem jim: „tak tady na mě hezky šatičky moje nekrásnější čekejte“ a tiše skříň zase zavřela.….…….