Ááá, Merkur se otočil ...
Jako joo, na zázraky nevěřím, jen si je občas sama vytvářím, což mě docela baví. Jenže začínám mít obavy, že na to všechno, co bych chtěla obsáhnout a zazázrakovat, můj život prostě stačit nebude. A tak musím potlačit frustrace z toho, že už ten život nestihnu naplnit, jak bych si přála a prostě jen tak nějak nezastavovat. Jenže to zase zařizuje a mluví do toho planeta Merkur – moje osobní planeta. Pro jistotu je to vždycky se zdviženým prstíkem, protože sahám do rezerv, které nejsou bezedné. Tak je to asi i dobře, že mám nějakého osobního pitbulla, který mě jen tak lehce nedá.
Takže pokud Merkur hází zpátečky, otočky a podobné nesmysly, fungují nejen blbě přístroje a mohou se kazit a odcházet, ale blbě funguju a v podstatě odcházím taky já. A to je vždycky docela průšvih pro mě. Ale včera ráno to tak nějak začalo a mně se docela ulevilo, i když nevím, na jak dlouho. Protože na planety a hvězdné nebe všechno svádět nelze. Ale astroložce, u které už nějaký ten rok sleduji její zvěsti nejen pro mě, ne že vyloženě věřím, ale prostě to většinou tak nějak kompletně sedne jak zadeček na šerblíček.
A jakože jo. Předvedla jsem se už hned ráno v řeznictví. Docela jsem se tam rozšoupla a brala toho víc. Takže paní prodavačka celá rozjařená z mého nákupu mi po mém „děkuju, to bude všechno“ nabídla, jestli nechci ještě i kuřecí. Tak jí říkám, že ne, že mám tu vepřovou plec a z ní právě budu dělat kuřecí na smetaně. Chvilku zůstala ve stavu štronzo, myslím, že i ruce jí zůstaly ve vzduchu a pak se hrozně rozesmála. „Ježíííííš, vy jste dobrá!“ A v tom ten Merkur „cink“ a já jí odpověděla, že ano, že to o mně říkají. No nebudu psát, kde bych se radši viděla, když mi docvaklo, co to ze mě vyletělo. Nakonec jsem se už v autě ujistila, že ano, že je třeba se umět pochválit, každopádně růžovolící jsem z toho ještě teď.
Ale to mi ještě pořád nedocházelo, že se začínám otáčet i já. Aby taky jo, když jsem domů přijela celá zdecimovaná horkem a dusnem, že se mi nechtělo ani žít. Nicméně jsem se postavila k plotně, abych vykouzlila to kuřecí na smetaně, naložila různě maso, zbytek uložila do mrazáku a vyřízená odpadla na gauč. Ani na kafe, bez kterého nezačínám skoro nikdy den, jsem neměla chuť. Ráno jsem se prošla po zahradě, a to jsem neměla dělat, protože tohle prapodivné počasí svědčí akorát tak plevelu všeho druhu a letos má nějaké zázračně bujaré rozmnožovací schopnosti. To mi zkazilo náladu, protože fakt nevím, kdy se tam mám dostat, abych s neřádem zatočila, protože ve vedru a v dusnu prostě neumím moc dobře fungovat. A tak jsem si na tom gauči přemýšlela, kdy to asi tak zvládnu, kdy se zlepší počasí, kdy budu moct, kdy nebudu v práci, kdy nebudu mít jinou důležitější práci, kdy budu doma, kdy nebudu doma…… no a zatímco si tak u toho přemýšlení ležím, plevel se činí a roste a roste.
Bum tuc bum tuc budí mě jakýsi rytmus ze spaní…. Mám dojem, že slyším zpívat něco jako "alarm"? No jo, já z toho přemýšlení usnula. Ještě v polospánku jsem natáhla ruku s mobilem a zjistila původ písničky, která zněla z nějakého filmu v televizi. Haha, sice jsem tak trochu odpadla, ale Merkurek mě zase šťouchnul a jako bonus poslal písničku, o které si pravděpodobně myslel, že by mohla zabrat. A jako jo. Možná jsem ve věku, kdy bych měla poslouchat třeba Evu a Vaška, nebo duo Jamaha, ale tudy cesta u mě nevede. Můj playlist – bez ladu a skladu, poslouchaný vždy a zásadně na „náhodný výběr“, kde se těch stylů střídá docela hodně a pro mnohé nepochopitelně, písničky dobré, náročné, ramcajdáky, jednoduché, výběhovky, vykopávky, novinky, pro někoho neposlouchatelné, ale prostě moje a nikdo mi do toho nekecá. Občas nějakou smáznu, protože mi začne lézt na nervy, občas nějakou přidám. A tak se stalo včera. Mayhem. Jooo, je to k smíchu, už ten název vystihuje nejspíš mě, ale já většinou na názvy a texty moc nedám, jedu čistě hudbu, rytmus a moje pocity. No a já v té písničce najednou slyšela celý můj včerejší den. Pravda, chce to trošku dávky fantazie, ale s tím já problém nemám.
Nejdříve jsem se s písničkou oťukávala, když jsem dělala známé nehtíky. Pak jsem se osmělila, pustila ji více hlasitěji, když jsem si přinesla na verandu kafe a reprák, protože ono to zalévání různých kytek a hromadu orchidejí něco zabere, tak abych si ji mohla vychutnat už líp a sama. A tak se stalo to, že dusno nedusno, pobíhala jsem s konvičkou, hnojivem a tak různě jako fakt až pobíhala. Najednou mi přišlo, že jsem nějaká taková odlehčenější, pohyblivější, neutlumená, že mi jako odněkud proudí více energie. Bože úplně osvěžující pocit, až jsem si z toho otevřela vychlazené Frisco. :)))) K večeru jsem oběhla celou zahradu s konvemi i hadicí a notnou dávku dostal i nenáviděný plevel. Však on za to nemůže. Vzala jsem ho prozatím na milost.
Přišel večer a já dostala chuť na další dávku rytmu, tentokrát jsem si musela dát sluchátka, protože jsem měla potřebu ještě hlasitěji, ale to by mě možná přišli vystěhovat sousedi, takže jsem zvolila „tichou“ variantu. V momentě, kdy jsem dostávala chuť k pohybu a tančit jsem si řekla, že asi nějaká návratovka? Vzpomněla jsem si na Merkura, že mě asi fakt konečně zase trochu popostrkuje a pojala jsem vůči němu vděčnost. Jasně nebude to dokonalost sama, ale i za takové pro někoho nepodstatné a i touto písničkou třeba neposlouchatelné postrčení vděčná jsem. Mám chuť na milion věcí, na učení se, na zkoušení nových věcí, na zdokonalování se, na dietu, na cvičení, především na pohyb. Nebude to jen tak, tělo si prostě tak nějak stávkuje po svém a tak jsem ho už dva večery zaplácla nějakými detoxikačními náplastmi, že třeba ze mě vytáhnou i to, na co vůbec nejsou určeny. Akorát se musím zeptat na patřičných místech, jak poznám, že jsem už oddetoxikovaná. I když…. To by se poznat asi mělo tak nějak samo, že jo.
On ten život je takový nějaký zvláštní. Člověk je jako cestující ve vlaku. Celý život nastupuje a vystupuje, a každá jízda je jiná, ať už člověk vliv nějaké planety vnímá, anebo ne. Každopádně mám pocit, že občas podnikám přímo cestu kolem světa a z hlavy mám jeden velký točící se glóbus, ve kterém se občas rozsvítí. Uff.
Marie Novotná
Noční můra
Dnes se stalo asi nemožné. Po roce léčení i druhá kontrola potvrdila že jako už konečně zdravá!!! A učím se tomu věřit.
Marie Novotná
Holub na přechodu a jiná zvířátka ...
Asi začnu žít naplno nočním životem. Nabývám totiž dojmu, že je mnohem lepší, zajímavější, barvitější a takový nějaký, jak to říct, upřímnější? Čistší? Přirozený? Na nic si nehrající?
Marie Novotná
Dobré ráno, milá ...
Asi to nebyl dobrý nápad zpívat si tuto písničku v půl desáté večer ve sprše, ale když ona mi jaksi sama naskočila a nešla z hlavy. A to se ukázalo velmi záhy jako problém. Hlava se nastavila do nočního módu „dobré ráno, nespi“.
Marie Novotná
Tuto noc psi spali...
Je to už dlouho, co jsem tady napsala blog „Když psi v noci nespí...“. Tehdy jsem psala, že se mi občas v životě dějí zvláštní zážitky a odkaz na blog dávám na konec tohoto, protože spolu úzce souvisí. Byť uběhlo pár těžkých let....
Marie Novotná
Jak Češi zvládli první sobotu v tvrdém lockdownu???
....tohle na mě hlásal titulek ve 2:48 hodin ráno, když jsem nemohla spát a zkoušela jsem se všelijak různě uklimbat. Marně. A to jsem ani článek nečetla.
Marie Novotná
Ti ptáci pokaždé působí jinak …
Posledně jsem tady psala, jak mě hned ráno rozčílilo nesmělé a slabounké poštěbetávání ptáčků, no a dnes pravý opak. Možná proto, že zesilují svoji intenzitu, přestávají být zalezlí a začínají pěkně laškovat s blížícím se jarem.
Marie Novotná
Tma a ticho mají své kouzlo
To jsem si tak dorazila brzy ráno do práce a věci, které mě měly začít naplňovat štěstím mě tak rozčílily, že jsem se i sama za sebe zastyděla. Ale potřeba tmy a ticha byla prostě v tu chvíli důležitější.
Marie Novotná
Fláknout sebou do lotosového květu je na …. a ožrání pouze na dobu určitou.
Opravdu nelze veřejně napsat, co patří místo teček, to bych dostala „tytyty“. Nicméně stačí spočítat tečky a bystrouš má to slovo na světě. Ti ještě bystřejší to vědí okamžitě.
Marie Novotná
Odchod z vlastního nouzového stavu
A zatímco naši páni politici rozhodovali o prodloužení nouzového stavu, já jsem rozhodovala sama o sobě. No ale nevím, jestli to nebude stejné jako v té vládě a zítra nebude všechno jinak.
Marie Novotná
Kytice a blbé kosti
Tak já nevím, co je to dnes za den. Ráno jsem psala na jedné své stránce, že bude náročný, že to tak nějak cítím v kostech. Asi fakt blbé kosti. Někdo by možná řekl intuice. Já tomu budu říkat kosti.
Marie Novotná
Jak jsem málem vsedě umřela… aneb M A R I E
On ten Facebook je docela nebezpečný zdroj informací, i když pominu různé fake zprávy, které jsou zaručené na základě toho, že jedna známá známé povídala. A už to frčí, už to jede.
Marie Novotná
Koupat se ve zmrzlé vodě, anebo vystrčit nahou zadnici?
Tak hele! Rozmáhá se nám tady takový nešvar. A já teď vůbec nevím, jestli je dobře, že vlastníkem takových nešvarů nejsem, anebo jestli to není dobře. Tak hledám odpověď, kterou možná ani nepotřebuji znát.
Marie Novotná
Teď už vím, že bude dobře.
Z nudy, anebo nevím z čeho, přečetla jsem si horoskop na letošní rok a na celou kancelář, ve které jsem naštěstí sama, jsem z plna hrdla zařvala óhohóóó.... až taková paráda to má být.
Marie Novotná
Posilovací guma
Objednat si tuto cvičební pomůcku nejspíš nebylo moc moudré a už vůbec ne před Vánoci. Ale jsem ten typ, že když něco chci, včera bylo pozdě. A moje rovina nadšení mě vystřelí směrem k uskutečnění.
Marie Novotná
Když vám gynekolog klečí u ....
Nedalo se nic dělat, problémy mě donutily dostavit se ke svému gynekologovi dřív, než bych si představovala či měla v plánu.
Marie Novotná
Motivační šaty III, aneb jak jsem nakonec o šaty přišla …
Ano, tak dlouho jsem se na svoje motivační šaty dívala a hubla, až jsem o šaty přišla. Trochu mě to mrzelo, byly fakt krásné. Ale zbyla mi po nich taková docela milá nostalgie, a hlavně mi zůstal můj motivační program dodnes.
Marie Novotná
Obstát v testu? No problem ....
„Tak co? Který z těch čtyř? Kterého by sis vybrala? Který se ti líbí?“ Vysypal na mě manžel otázky přes druhý konec stolu a už ke mně otáčel notebook, abych mohla vynést ortel.
Marie Novotná
Tři kytice a troje boty
Všude „venku“ zuří bouře ohledně prezidentských voleb, lidi na sebe hází nenávistné vulgarismy, urážky, a výkřiky..... a proč?
Marie Novotná
Letní romantika
...... Lase se dlouze zadíval na Lindu a něžně ji políbil. „Jak jsem mohl bez tebe žít? Proč jsi tenkrát utekla a zmizela jsi se někde ve světě? Tolik času jsme ztratili, nestihl jsem ti to tenkrát vůbec vysvětlit.“.......
Marie Novotná
Když na procházku, tak jedině s batohem na břiše....
Včerejší den byl trochu jiný od ostatních, kdy obrněna trpělivostí a snášenlivostí bolesti vyrážím na své pravidelné procházky. Nějak mi přirostly k srdci, protože je to zřejmě návykové.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 67
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1182x